Občas se ozveme

V Koreji jsme si pořád nějak nemohli zvyknout. Měli jsme za sebou zatím týden v Incheonu, který nebyl zrovna ukázkou, jak to tu běžně funguje. Pořád jsme navíc dost bojovali s jídlem, protože tady bylo všechno ostré k nepozření. Když už jsme se odhodlali jít do nějaké restaurace, často jsme skončili v japonské. Bylo to

Číst dál

Když jsme se přesunuli do Soulu, už to nebyly jen lesklé mrakodrapy v perfektně nakreslené mřížce. Vlastně to vypadalo mnohem normálněji, organičtěji, a taky tak nějak srozumitelněji. Když jsme vystoupili z vlaku a přešli na metro, tak nějak jsme zjistili, co že je to to metro v Soulu. Fronty ke dveřím metra se tu organizují

Číst dál

Je květen, sedíme v Bangkoku ve Starbucksu. Je to už přes měsíc a půl, co jsme byli v Songdu. Měli jsme tenkrát skvělý nápad, že to napíšeme každý ze svojí perspektivy, pročteme si to navzájem, inspirujeme se a složíme dohromady mistrovské dílo. Svoji perspektivu už jsme měli každý nějakou chvíli napsanou, zbývalo to složit dohromady.

Číst dál

První jídlo v Koreji jsme zvládli ještě na letišti. Rychle jsme zjistili, že jsme zase na začátku. „Jak to tu chodí v restauracích? Můžeme si sednout sami, nebo máme počkat, až nás posadí? Čím se tu vlastně jí? Jak se tu dá slušně pozdravit? Jak se tu platí? Co tady vůbec mají za jídlo? Co

Číst dál