Tenhle článek shrnuje naše poznámky z našeho téměř čtyřtýdenního cestování po Jižní Koreji na začátku roku 2023. Jedná se o praktické postřehy, které se hodí vědět, pokud se do Jižní Korey chystáte. Podobný přehled jsme již vydali pro Japonsko a chystáme se je vydat i pro další země, které jsme na našich cestách navštívili. Přehledy jsou v některých směrech dost podobné, což napomáhá k tomu, aby byl každý přehled použitelný samostatně. A jaké byly naše dojmy z Jižní Korey jsme zachytili v samostatné sérii článků.
Před cestou
Víza
Pro české turisty není vízová povinnost až na 90 dní, je třeba vyplnit pár formulářů (celní prohlášení, imigrační karta, zdravotní formulář). My jsme je měli vyplněné online, ale stejně jsme je v letadle dostali na vyplnění znovu, a nakonec se na ně víceméně nikdo nedíval.
Očkování
Žádná povinná očkování (s výjimkou cestování z některých zemí, mezi které ČR nepatří). Jsou však různá doporučená očkování, doporučujeme včas navštívit očkovací centrum (více než 3 měsíce před cestou).
Zásuvky
Jižní Korea má zásuvky kompatibilní s těmi, které známe z EU, takže adaptér nepotřebujete. Jedná se o kulatou díru na dvojkolík s napětím 220V. Rozdíl je v uzemnění, v zásuvkách není nám známý uzemňovací kolík. Uzemnění nicméně funguje i tak, a to přes dvojici kontaktů na stranách, které jsou na evropských koncovkách už nějakou dobu standardně přítomné. Drobný rozdíl je frekvence 60Hz, což ale pro většinu běžných spotřebičů není žádný problém. Jediný problém jsou klasické české rozdvojky na trojkolík. Ty do jihokorejských zásuvek nezastrčíte, neboť narazí právě na to vystupující boční uzemnění. Pokud rozdvojku chcete, tak buď místní, nebo si u nás sežeňte rozdvojku s kontakty na boční uzemnění, ta pasovat bude.
Oblečení
Počasí v Jižní Koreji je v létě podobné létu v Itálii, naopak v zimě je to spíš jako v ČR, výbava tudíž dost záleží na ročním období. Slunce je to silné, zeměpisně je totiž Jižní Korea někde na úrovni Sicílie nebo Tuniska, takže i v chladnější dny je třeba dbát na ochranu před UV zářením. Západní styl oblékání není problém, nikoho nepohoršíte.
Doprava
Navigace
Google Mapy nefungují na pěší navigaci vůbec (důsledek toho, že je Jižní Korea stále ještě ve válečném stavu s tou severní, tudíž si mapová data chrání). Vlaky a MHD se v Google Maps hledat dají, ale musíte hledat přímo ze stanic (nenajde to ani nutný dvouminutový přesun pěšky, takže to často řekne, že spojení neexistuje, nebo to hledá zbytečně komplikované přestupy nebo trasy). Doporučujeme použít nějakou místní navigační aplikaci, například Naver Map. Chce to trochu zvykání, ale pak už pěší navigace nebo třeba hledání spojů funguje bez problémů. Destinace lze zadávat anglicky, jen je potřeba psát víceslovné názvy bez mezer (SeoulStation namísto Seoul Station). Ne vždy to funguje, například některé zastávky metra v Soulu mají jen korejský zápis.
Hromadná doprava
V Jižní Koreji je několik tratí pro rychlovlaky (například Soul – Gangneung a Soul – Busan, ale z Gangneungu na jih do Busanu je to nejrychlější s přestupem v Soulu, který je úplně mimo jejich spojnici). Lístky ve vlacích na první pohled nikdo nikde nekontroluje, prostě dojdete až do vlaku a sednete si. Nicméně rychlovlaky jsou místenkové, takže personál jen prochází uličkou a kontroluje, že nikdo nesedí na místech, která se neprodala. Tip: Pozor, kde kupujete lístky, existuje dost shady přeprodejců, kteří mají obrovské přirážky. Oficiální web je korail.go.kr, přeprodejcům nahrává, že ten oficiální web je dost mizerný. Ceny by měly odpovídat tomu, co ukazují Google Maps.
Lítačka na MHD (Tmoney, CashBee)
Hodí se pořídit, neboť MHD (včetně příměstských autobusů) se platí jen touto lítačkou. Jedná se o elektronickou bezkontaktní kartu, která se ovšem nabíjí jen hotově. V některých autobusech nám cestu za hotovost koupit neumožnili, nicméně nakonec nám řidič prodal přímo přednabité lítačky, které jsme si rovnou odpípli. Jinde byl naopak průhledný kastlík, do kterého se dala vhodit hotovost (včetně bankovek). Bezkontaktní terminály v MHD jsou jen na tu lítačku, ne na platební karty. Po pípnutí ukáže kolik si strhla, a jaký máte na kartě zůtatek. Při výstupu si pípněte znovu, pokud vystupujete před konečnou, tak vám to občas něco vrátí zpět na kartu. Při odjezdu si třeba na letišti můžete nechat vyplatit zůstatek (do určité výše), kartu samotnou se nám vrátit nepodařilo (záloha je v přepočtu 10Kč). V běžných „večerkách“ lze kartu jak nabít, tak s ní platit a nechat si zde vyplatit přeplatek.
Taxíky
V některých městech by měl fungovat Uber, nicméně díky absenci ikonek vozidel na Google Maps a dostatku spolehlivých taxíků na ulicích jsme ho nevyužili. Na ulici si můžete mávnout, podle barvy svítilny nebo barvy nápisu za sklem poznáte, jestli je taxík volný. Ty volné svítí červeně, obsazené zeleně, taxíky mimo službu svítí modře. Ve městech nebyl problém za taxík platit kartou.
Služby
Placení kartou
Platit kartou většinou nebyl problém, ale je pár výjimek, kde s kartou nepochodíte. Například na arkády nebo na nabíjení lítačky (a to i ve večerkách, kde zbytek nákupu zaplatíte kartou). Většina našich transakcí byla bezhotovostní, nicméně bezkontaktní platby tu až tak rozšířené nejsou. Když už se jedná o bezkontaktní platbu, tak máte šanci použit Apple Pay, nicméně Google Pay do Jižní Korey ještě nedorazil, takže to vám fungovat nebude. Setkali jsme se s tím, že karta od Revolutu (Visa) nefungovala v žádných prodejnách sítě Lotte, nicméně Visa od jiné banky fungovala. Zajímavé pro nás bylo, že co se zabezpečení týče, tak v Koreji se nepoužívá systém „Chip and PIN“, tudíž se nikde nezadává PIN. Zato se často musíte podepsat na displej terminálu. Tím, že není kam zadat PIN není třeba možnost aktivovat kartu, ale to je stejně lepší udělat před cestou (nebo v bankomatu, kde PIN zadat jde).
Spropitné
Nedává se nikdy a nikde. Ani se nezaokrouhluje. Jakákoli snaha o spropitné může jedině urazit.
Dovážka jídla
Nám známé služby jako Uber Eats, Wolt nebo Bolt Food v Jižní Koreji vůbec nejsou. Existují zde místní služby, jako je Coupang Eats (který láká tím, že má aplikaci i v Angličtině). Tím dobré zprávy končí, použití místních aplikací v praxi vyžaduje minimálně oficiální přechodný pobyt, neboť registrace vyžaduje SMS na korejské telefonní číslo, korejskou platební kartu, korejskou obdobu rodného čísla a tak. Když se dostanete v registraci přes jedno z toho, o pár kroků dál vám bude chybět některý z dalších údajů.
Prádelny
Hledejte „SelfLaundry“ na Naver Map. Ve městech jsou běžně v docházkové vzdálenosti. Typicky jsou pračky a sušičky zvlášť, takže po půl hodině musíte přendat prádlo o dvířka vedle. Vyzkoušeli jsme dvě prádelny, v jedné vůbec nebyl automat na rozměnění bankovek na mince, a to potřebujete zaplatit například 10 000 Wonů v 500₩ mincích. Prací prostředek nepotřebujete, o to se pračka stará sama.
Tech corner
Netflix a spol.
Televize má typicky jen ovladač na set-top box, takže si nepřepnete zdroj na vlastní HDMI. Řešením je vypojit HDMI ze set-top boxu a zapojit ho namísto toho do notebooku. Ovladačem jen zapnete TV, hlasitost už bohužel nezměníte (natož nastavení obrazu), hodí se tedy Bluetooth reproduktor. Spousta západních streamovacích služeb tu normálně funguje. Internet je s cenzurou, „obscénní“ weby jsou celé zablokované.
WiFi
WiFi (veřejná?) je často k dispozici. Zvláštností je častá přítomnost dvou sítí, jedna bez hesla, ve které odkliknete souhlas s podmínkami a pak se dozvíte heslo na tu druhou. Ta druhá již nevyžaduje opakované potvrzování podmínek (čili usnadňuje opakované návštěvy). Problém je, že se na tyhle zabezpečené sítě nepřipojíte z Androidu 13+ (kvůli absenci použití certifikačních autorit). Na některých místech dostupné free wifi, které použijete, jen pokud máte místního operátora. To asi aby vás dokázali identifikovat, takže cizinci mají smůlu. Ale často je v dosahu i nějaká jiná síť bez tohoto omezení.
Sim karty
Sim karty není problém koupit přímo na letišti. Nejsou anonymní, takže po vás budou chtít pas.
Co se nikam nevešlo
Komunikace v angličtině
Spousta nápisů prostě není v latince. Když vidíte budovu se spoustou služeb, tak z nápisů jen tak nezjistíte, jestli je něco z toho třeba restaurace. Dopravní uzly mají informace v latince (v angličtině), nicméně třeba uvnitř vagónů metra už je zase jen rozsypaný čaj. Ale když vstoupíte do obchodu, nemáte problém se domluvit v angličtině. Google Translate se rozhodně hodí, nebo třeba místní Papago od Naveru, hlavně na ty nápisy.
Voda
Není pravidlem, že je kohoutková voda pitná. Někde je, někde není (záleží to třeba na stavu potrubí a tak). My jsme ji v podstatě všude pili, na ostrově Geoje nám ovšem pár dní nebylo moc dobře, tak jsme tam pili balenou (což s tím nutně nemusí souviset). V restauracích jsme poměrně často automaticky dostali vodu k jídlu zdarma. Na ubytování často je pár lahví s vodou na pokoji, což napovídá o pitnosti té kohoutkové.
Specifika ubytování
V některých místech se nepoužívá povlečení. Z pohledu hygieny to není tak zlé, jak to zní – perou totiž prostě celé peřiny. Ale přijít do ubytování k nepovlečené posteli překvapí. Často je v ubytování dost přetopeno, klidně na 28°C, když je venku 10°C. Když vypnete topení, tak tam tak po dvou dnech začne být snesitelně. Časté jsou i high-tech záchody, jako v Japonsku.
Ve výškových budovách jsou evakuační lana. Jakože když hoří, tak se máte z toho 30. patra slanit. Nezkoušeli jsme.
Specifika země
Jídlo je tu neuvěřitelně pálivé, termín „korean spicy“ nevznikl jen tak. Není to tak, že si během pár soust zvyknete, prostě je to s každým soustem jen větší a větší utrpení. Zahraniční kuchyně je tu dostupná a dobrá. Tu korejskou jsme pro změnu jedli v ostatních zemích, kde není tak pálivá.
Rajčata jsou tu považována za ovoce a během pěstování se sladí stévií, chutnají fakt divně. A taky tu dost zvláštně ochucují a sladí pečivo, které by normálně vůbec slazené nemuselo být.
Našli jste nepřesnost? Chybí vám nějaká informace? Napište nám do komentářů!
Občas se ozveme 
Napsat komentář