Znáte to, jak když někam cestujete, předem si zjistíte, co se tam dá dělat, co čekat a na co se připravit? Ano? Tak my ne. Druhý den pobytu v Bangkoku jsme zjistili, že následující tři dny budou probíhat oslavy zdejšího nového roku. To jsme v dubnu nečekali. Ale je pravda, že letenky byly trošku dražší než v jiné týdny a sehnat hotel nám trvalo docela dlouho. Teď už víme proč.
Songkran je největší Thajský svátek. Trvá tři dny, během nichž za sebou lidé nechávají všechno špatné z minulého roku a vítají rok nový. Symbolicky tak ze sebe smývají smůlu a neštěstí, aby mohli do dalšího roku vstoupit čistí. Prakticky je to jeden velký třídenní festival, který probíhá v ulicích a kterého je téměř nemožné se nezúčastnit. Všichni – známí, neznámí, turisti, místní, děti, dospělí, mladí, staří – po sobě lijí a stříkají vodu a pomazávají se bahnem. Ulicemi projíždí obrovské pickupy, na jejichž korbě sedí několik lidí, každý má v ruce vodní pistoli a mezi sebou mají obrovskou bednu s vodou, aby jim nedošla munice, a nemilosrdně kropí kolemjdoucí. Ti jsou na to připravení. Vodní pistole, hadice, kýbl s vodou. Všechno se počítá a ani kapka nezůstane bez odplaty. Nikdo v tyhle dny nevyjde ven bez vodotěsného pouzdra na telefon a na nějaké peníze. Víc člověk nepotřebuje. Je jedno, co máte na sobě. Ve 40°C je mokré oblečení vítaným ochlazením a stejně to za chvíli uschne. Každou chvíli se k vám přitočí někdo s miskou jílovité hlíny v ruce a pomaže vám ruce, obličej, oblečení… to je fuk, prostě kam dosáhne.
Když jsme ráno vyšli z hotelu s cílem si tenhle svátek pořádně užít, byli jsme připravení na všechno. Suší a čistí jsme pomalu procházeli opuštěnými uličkami. Z ničeho nic za námi odněkud vyběhli dva malí kluci, jeden měl v ruce kyblík s vodou a druhý misku s bahnem. Doběhli k nám a zůstali před námi stát s tázavým výrazem. Když jsme si k nim dřepli, aby na nás vůbec dosáhli, jeden nám poctivě obtiskl ruku plnou bláta na obličej, zatímco nám druhý opatrně omýval ruce vodou. Když bylo všechno podle jejich představ, nadšeně odběhli zpátky domů.
Měli jsme na tváři hlínu, takže nebylo cesty zpět. Od té chvíle všichni věděli, že se účastníme. Nešetřil nás nikdo a jak jsme se blížili k centru, byli jsme mokřejší a mokřejší. Nemělo smysl s tím bojovat, tak jsme si koupili stříkací pistoli. To se rovnalo tomu, jako bychom si na záda nakreslili terč.
Postupně jsme celí promočení došli až na hlavní místo konání festivalu. Široká ulice v centru uzavřená pro auta a motorky vyhrazená pro vodní radovánky. A jak to tam vypadá? Hudba, zábava, tanec, pestrá světla? No, spíš hlava na hlavě, pochod slepičími kroky skrz ulici, zatímco se z různých stran přehlušuje dunivá hudba. My jsme takhle popošli jen kousek, zjistili, že to není nic pro nás, a zařadili se do protijdoucího davu, který nás vyvedl zase ven. Možná v noci je to zajímavější, případně to je prý hezká podívaná z nějakého baru nad ulicí. Tohle nás bohužel minulo.
Za chvíli jsme se vydali zpět přes město. Byli jsme úplně promočení a začínalo se stmívat. Šli jsme po nějaké hlavní ulici, bez obav se proplétali mezi jedoucími auty a motorkami a těšili se, až si sundáme to všechno mokré a špinavé oblečení, osprchujeme se a upadneme do postele. Minuli jsme dvě starší babči, které spolu seděly na chodníku před domem, povídali si a vypadaly spokojeně. Sotva jsme kolem nich prošli, měli jsme zase totálně zmáčená záda a voda nám tekla po nohách. Jak jsme se otočili, stály za námi ony dvě babči s ďábelským úsměvem na rtech a prázdnými miskami v rukách. A čekaly, co bude. Nemohli jsme to nechat jen tak. Neváhali jsme a obě jsme je zkropili dávkou z naší vodní pistole. Za přátelského smíchu jsme se vydali každý po svých.
A v tomhle duchu se vlastně nesl celý svátek. Všichni místní k vám přistupují přátelsky. Pokud se zrovna neupisujete k aktivní účasti kyblíkem jílu v jedné ruce a téměř metrovou vodní pistolí v té druhé, proběhne alespoň krátký oční kontakt, kdy si ověří, že je v pořádku, že se na vás chystají nalít vodu. Když silně neprotestujete, schytáte spršku. Celou dobu máte pocit, že kdybyste fakt nechtěli, tak vás nechají být. Zkazit někomu náladu je to poslední, co by místní chtěli v tomto svátku udělat. A díky tomu je mnohem příjemnější se zapojit a nechat se pokropit. Nutno podotknout, že je tu i hromada turistů, kteří tento přístup nemají a lijí kolem sebe vodu hlava nehlava.
Na co si dát pozor? Vodu budete mít všude, takže s sebou berte jenom minimum věcí, doklady si jenom nafoťte do telefonu a ten dejte do voděodolného pouzdra. Ač většina lidí vodní pistole plní kohoutkovou vodou, není to nutně pravidlem, takže veškerou vodu považujte za závadnou. Není na škodu si pořídit ochranné brýle, které jsou dostupné, stejně jako pouzdra na telefony nebo nabité vodní pistole, od spousty prodejců v ulicích. Hlavně nebuďte ti, kteří naplní svoje vodní pistolky někde ze stoky.
Občas se ozveme 
Napsat komentář