Občas se ozveme

Přiletěli jsme do Bangkoku. Obří mezinárodní letiště, ale vlastně nic speciálního. Prošli jsme imigrační kontrolou, dostali razítko na 30 dní, všechno podle plánu. Přesun na hotel už chceme mít v klidu, tak si objednáme taxík. Trošku jsme zápolili s objednáním přes booking.com, ale nakonec něco máme, za necelých 200 Kč na hotel pozdě večer se to jeví jako výhra. Najdeme číslo východu, kde nás má čekat taxík, a jdeme ven. Teď teprve si uvědomujeme, že jsme na jihu. Je tma, ale okamžitě po východu z klimatizované letištní haly nás praští horko, je tu přes třicet stupňů.

Před námi se rozprostírá obří parkoviště, na kterém stojí desítky, možná až stovka zeleno žlutých taxíků, občas nějaký růžový. Silnice podél celé budovy letiště je z obou stran lemovaná šikmými parkovacími místy zaplněnými stejnými Toyotami s taxametrem, je jich opravdu hodně. Projdeme skrz a je tam další taková silnice. V aplikaci vidíme, že nějaký řidič naši poptávku přijal. Je u jiného východu, tak čekáme, že přejede. Aha, ona je to jednosměrka, tak to bude muset objet. Aplikace ukazuje, že za 10 minut je tu, tak čekáme. Koukáme do aplikace a čekáme, až se ikonka autíčka dá do pohybu. Pár minut se nic neděje a pak nám přijde informace o tom, že řidič jízdu zrušil.

Pokus číslo dva. Během čekání jsme zjistili, že jsme neviděli žádné taxíky, které by si přijely někoho vyzvednout (předobjednané). Stojí vůbec tady? Ono to tady celé má čtyři patra, včetně čtyř pater silnice s parkovištěm a taxíky. Trocha pobíhání po letišti, googlení a čtení diskuzí na tripadvisoru a zjišťujeme, že taxíky Grabu (té služby, přes kterou to zařizuje booking.com) stojí ve druhém patře. Což je na letištních cedulích ne až tak užitečně označené jako „limousine taxi“. Tak jdeme o patro výše, objednáváme taxík znovu a hledáme správný východ. Raději objednáváme k východu co nejvíce vepředu, aby nám zase plány nezkazila jednosměrka.

Auto na mapičce se dává do pohybu z jakéhosi parkoviště kousek od letiště, za deset minut je snad tu! Vycházíme před budovu. Vidíme podobně vypadající silnici, jako o patro níž. Jenom tu namísto stovky taxíků stojí tak desítka mercedesů. Procházíme mezi nimi na další silnici, kde staví předobjednané taxíky.

Totální mayhem. Hemží se tu hromady lidí, na široké silnici ve dvou řadách zastavují auta tak, jak se jim tam podaří nacpat. Kdyby mohly stát na sobě, tak by toho nejspíš využili. Už to nejsou jednotné barvy a uspořádané parkování, jako taxíky pod námi. Auta tu mají všemožné barvy, modely, značky, velikosti. Řidiči zastavují, kde se dá, aby byli alespoň poblíž místa, kde si je zákazník v aplikaci zrovna objednal. Skupinky lidí se spoustou zavazadel a telefony v ruce pobíhají tam a zpět podél té změti, aby našli svůj přiřazený odvoz. Protáhnou se mezi stojícími auty, nastoupí a během minuty odjíždí. Vzniklou mezeru v tu chvíli zaplňuje další auto.

Popocházíme kolem a snažíme se odhadnout, kde tak by mohl zastavit náš řidič. Po pár minutách napjatého sledování ikonky na mapě přijíždí, všimli jsme si ho docela brzy. Podle SPZ je to on, tak mu jdeme naproti. On si nás nevšiml, takže projel kolem a zastavil asi o padesát metrů dál. Ale nevadí, po chvilce už jsme u něj a nastupujeme. Už jenom se vymotat z té změti aut a jedeme na hotel. Auto je promáčklé jenom na jednom boku, takže to bude dobrý řidič. A má funkční klimatizaci, krása!

Cesta už probíhá v pohodě. Po vymotání se z letiště vjíždíme na dálnici. Jede se skrz mýtnou bránu. Řidič u okýnka platí v hotovosti, dostává nazpět. Překvapuje nás, jak rychle to u okýnka proběhlo. On snad ani pořádně nezastavil. V ČR na stopce by tohle v autoškole neprošlo, zatímco tady se takhle stíhá hotovostní transakce. Pak už jedeme po několikaproudé dálnici. Je pozdě večer, provoz není. Dálnice je vysoko na betonových sloupech, tak jak to známe z Japonska nebo z Jižní Korey. Jenom jsme nikdy nejeli po ní. Celá silnice je rovinka, ve smyslu bez zatáček. Co se povrchu týče, je to docela nahoru dolů.

Ve zbytku cesty se seznamujeme s tím, jak to tady na silnicích funguje, ale o tom zase jindy.

Pak už nás čekala jen poslední odbočka do hotelu. Poslední odbočka byla vpravo (jezdí se tu vlevo). Kdesi na semaforu před námi naskočila červená, takže nic proti nejede. Řidič toho využívá a najíždí do nejbližšího protisměrného pruhu. Auta proti se pomalu rozjíždí, stále jedeme přímo proti nim. Nicméně odbočka přišla včas, takže jsme zmizeli do boční uličky. Vystupujeme přímo před hotelem, děkujeme řidiči a jdeme se ubytovat.