Z Incheonu do Soulu to bylo jednoduché, prostě jsme nasedli na metro a frčeli jsme. Potom už jsme ale chtěli jet trochu dál a prozkoumat další města a místa. V Japonsku jsme byli nadšení z cestování vlakem, tak jsme to chtěli tady zopakovat. Začali jsme hledat nějaké město, které je blízko přírodě a zároveň tam staví vlak. Na internetu je hromada průvodců a článků o tom, kde je v Koreji krásná příroda. Tak se podíváme. Třeba… Ne, tam vlak nejezdí. Ale co takhle… Taky ne. Tohle vypadá tak krásně… Tak asi vzducholodí, nebo nevím. Konečně! Gangneung. Malé přímořské městečko s vlakovou zastávkou. A odtamtud budeme moct jet vlakem do Busanu, odkud chceme potom letět dál. No to je perfektní. Teď už jen koupit lístky.
Přece nepůjdeme na nádraží kupovat lístky osobně. Ne, ne, ne. Je 21. století a určitě to půjde online. Na koreatrains mají velmi přehledně veškeré informace ohledně korejských vlaků, jejich typů, historie i jízdního řádu. Pro nákup lístků je člověk rovnou přesměrovaný na jejich e-shop. A taky je to scam. Totální past na turisty. Což jsme ale zjistili až po zakoupení lístků. Nějak nám neseděl součet ve vyúčtování, cena lístku tam byla úplně jiná a byl tam započítaný celkem velký poplatek za zpracování. No tak jsme se na to podívali blíž a zjistili jsme, že oficiální stránka korejských železnic sice taky nabízí nákup lístků online, ale vypadá jako z 80. let minulého století, je zoufale nepřehledná a jejich platební brána je téměř nepoužitelná. Nicméně jsme lístky od scammerů stornovali, dostali jsme většinu peněz zpátky a za cenu economy třídy u scammerů jsme si pořídili první třídu na oficiálních stránkách. Jenom to trvalo zhruba 6krát déle.
!
Oficiální stránky korejských železnic jsou http://www.korail.go.kr. Všechny ostatní stránky jsou scam.
No a pak už jen hurá do vlaku. Jedná se o rychlovlak, tak jsme čekali, že to bude jako v Japonsku. Tedy turnikety, které pečlivě kontrolují, kdo prochází a zda má platný lístek na daný vlak. Ovšem za celou dobu jsme žádnou kontrolou neprocházeli, prostě přijdete z ulice až do rychlovlaku a jedete. Ani cestou se nás na lístky nikdo neptal. Jen jsme si všimli, že jednou ten vlak někdo procházel a kontroloval, kde kdo sedí. Ono je to celé místenkové, takže jim stačí kontrolovat, že nikdo nesedí na místě, kde nikdo nemá lístek! Stejně jako v Japonsku pak vlak frčel přes 300km v hodině, takže jsme na druhé straně Korey byly za pár hodin.
Interiér vlaku byl velmi příjemný. No byla to první třída, tak se není co divit. Byly tam elektrické zásuvky, USB zásuvky, sklápěcí sedadlo a nechyběla ani vlastní obrazovka nebo bezdrátové nabíječky. Největší flex? Obrazovky na odjezdy vlaků v Soulu jsou nejnovější modely Samsung 8k QLED televizí. Protože nic obyčejnějšího by v Jižní Koreji samozřejmě nepoužili.
Když jsme po pár dnech v Gangneungu začali plánovat cestu do Busanu, trochu nás překvapilo, že cesta má trvat kolem 7 hodin. Vždyť je to jen asi 350 km a měli jsme jet vlakem. No jak se ukázalo, z Gangneungu do Busanu se dá dojet jen cestou přes Soul, ze kterého jsme právě přijeli. No tak jsme kvůli cestě na jih přejeli Koreu ještě zpátky z východu na západ a pak křížem na jihovýchod. No prostě jsme jezdili sem a tam z pobřeží na pobřeží.
Vlaky v Koreji jsou pohodlné a dá se jimi dopravit mezi těmi největšími městy. Ale na hustou železniční síť Japonska to prostě nemá.
Občas se ozveme 
Napsat komentář