Dojmy ze Soulu

V Koreji jsme si pořád nějak nemohli zvyknout. Měli jsme za sebou zatím týden v Incheonu, který nebyl zrovna ukázkou, jak to tu běžně funguje. Pořád jsme navíc dost bojovali s jídlem, protože tady bylo všechno ostré k nepozření. Když už jsme se odhodlali jít do nějaké restaurace, často jsme skončili v japonské. Bylo to trochu smutné, protože na korejské jídlo jsme se hrozně těšili, ale jak jsme zjistili už na letišti, ostré tady má úplně jiný rozměr než jsme zvyklí. Vlastně jsme nikdy nešli do restaurace, která by venku neměla obrázky. Pokaždé jsme se snažili najít nějaké nečervené jídlo. To bylo občas náročné, protože obrázky jídel tu zdaleka nebyly tak časté jako v Japonsku. Když už se nám to povedlo, pořád to nebyla záruka úspěchu. Zjistili jsme totiž, že nečervené ještě nemusí znamenat poživatelné. A tak jsme se na to, že bychom v Koreji měli jíst korejské jídlo, prostě vykašlali.

Při bloumání po městě jsme naprosto jasně viděli, že Incheon je opravdu spíš ojedinělý experiment. Ulice Soulu byly zašlejší, používanější a špinavější. Mrakodrapů zde bylo taky hodně, ale žádný z nich nepůsobil nově ani okázale. Ulice byly lemované malými obchůdky, které prodávali doslova haraburdí. Alespoň z našeho pohledu. Věci, které bychom doma dávno vyhodili, tady měli získávaly další využití a novou šanci.

Zajímavé bylo, že obchody se stejným zaměřením byly většinou u sebe. Narazili jsme tak na ulici plnou obchodů se svítidly. Zatočili jsme za roh a najednou bylo před námi deset lékáren, jedna vedle druhé. V jedné části zase byla jenom zlatnictví (nebo zastavárny, to nešlo dost dobře poznat). Celkově na nás Soul působil trošku ošoupaně.

Na druhou stranu, když začalo zapadat slunce, nebyla o dechberoucí výhledy nouze.

Většinu času jsme v Soulu strávili v centru. Posedávali jsme ve Starbucksu a psali na blog, pokoušeli jsme se koupit a poslat nějaké pohledy (to se absolutně vůbec ani trochu nepovedlo), sledovali jsme demonstrace a hledali jsme jídlo, ze kterého nám neshoří celá pusa. Jednoho dne jsme se konečně vypravili trošku dál od našeho hotelu. Za kulturou a do přírody. Vypravili jsme se do Gyeongbokgung paláce, který byl postaven ve 14. století a býval hlavním královským palácem. A taky byl zrovna ten den zavřený, jak jsme si mohli přečíst na internetu. Tak jsme si aspoň prošli zahrady. Odtud jsme pokračovali dál do přírodního parku, kde jsme naprosto nepřipravení a nevybavení absolvovali několikakilometrovou túru z kopce a do kopce a ještě jednou dokola.