Osaka

Ubytování v Osace se nám obecně jevilo drahé, tak jsme trochu hledali, než jsme našli něco dostatečně levného, ale se super parametry, jako je stolek, gauč, kuchyňka, velká postel a spousta místa – na fotkách to vypadalo lépe, než hotely, kde jsme bydleli dosud. Dorazili jsme na místo – vstup vypadal jako zadní vchod do bytovky. Byl to hlavní vchod do bytovky, která celá sloužila jako „Apartment Hotel“, čili miniaturní byty bez recepce a dalších hotelových služeb. Na pokoji bylo hodně místa. Taky tam byl stolek. Který prakticky celý zabírala 17″ televize a měl asi 20 cm na výšku. Gauč tam radši vůbec nebyl. Kuchyň sice jo, ale netroufli jsme si ji použít. Postel měla matraci, podle komfortu soudě, z pálené hlíny. Naštěstí tam byla náhradní peřina, kterou jsme si matraci vystlali. Fotky to nijak nepřipomínalo, ale bylo to za pár korun!

Po zklamání z ubytování jsme se rozhodli ušetřené peníze roztočit ve službách. Vyzkoušeli jsme tyhle vymoženosti:

Shabu-shabu – To si v restauraci vaříte tenký kousky masa a zeleniny ve vývaru, který máte před sebou na stole pěkně na plotýnce, aby nevystydl. Některé to maso bylo to slavné wagyu, jen jsme úplně nezjistili které.
Luxusní singapurská restaurace – To všichni kolem vás jedí humra zatímco vy máte nejlevnější polívku. Ty polévky jsme teda fakt chtěli a byly výborné, ale vypadali jsme jako škrti.
Karaoke – To je to zpívání, o kterém jsme napsali samostatný článek.
Arkády – To vyměňujete peníze za snahu ze sofistikovaného automatu neúspěšně dostat plechovku pití, která je normálně levnější, než jeden váš pokus. Ale taky jsme házeli míči na koš, soupeřili spolu v Mario Kart a hlavně si zaskákali na DDR na hard padu i s madlem. Pro Hanču podobně přínosné, jako pro mě neznámí samurajové.
Ruské kolo – To bylo velké. Skoro jako okolní budovy, přes které nebylo až tak moc vidět. Našli jsme ho náhodou v osmém patře obchoďáku, což bylo trochu překvapující, vzhledem k jeho velikosti (má průměr 75 metrů).

Dál od středu Osaky jsme se vydali jednou, při naší cestě do obchodu s noži. Když už jsme byli v těch končinách, prošli jsme kolem věže Tsūtenkaku a vyrazili jsme zkoumat někam dál. Opět motivováni hladem. Vzdalovali jsme se od centra, procházeli jsme uličkou, která měla parametry podobné, jako kouzelné uličky v Kjótu. Zastřešená, plná obchůdků a restaurací. Jenom působila úplně jinak. Taková nějaká špinavá, tmavá, plná cetek a podivných pajzlů. Když už jsme někam nakoukli přes sklo, viděli jsme tak akorát člověka spícího na jinak prázdném baru. Tak jsme raději odbočili někam bokem, kde by to podle map mělo být lepší. Vzápětí jsme potkali asi 12 policistů a dva rozrušeně působící jedince, kolem nichž policisté šli a vytvářeli kordon. Takže jsme zase odbočili jinam. Prošli jsme kolem blikajících policejních aut a vydali se zpátky na naše ubytování, a najednou nám tam bylo docela dobře.