Tokio II

Jednoho dne jsme v Tokiu objevili metro. To bylo naprosto nečekané a vzrušující, jelikož to mnohonásobně zvětšilo náš výletovací rádius. Cesta do Sony obchodu, která nám předtím zabrala 1,5 hodiny by najednou trvala jenom 30 minut. Mohli jsme se rázem podívat do míst, kam bychom se pěšky vůbec nedostali!

Například taková Shibuya, tam jsme metrem byli ani ne za hodinu. Je považovaná za nejrušnější čtvrť Japonska. Je plná obchodů, restaurací a barů. Je to centrum extravagantní módy. Je tu hromada zajímavých hudebních klubů a nepřeberné množství turistických atrakcí. Proč jsme tam šli my? Projít se po přechodu. No vážně! Nachází se tu totiž také údajně nejfrekventovanější křižovatka na světě Center Gai. Kromě čtyř běžných přechodů do čtverce jsou tu ještě dva diagonální přechody. Jednou za čas je zastavený automobilový provoz ze všech čtyř směrů a chodci ze všech stran začnou naráz přecházet. Je to trochu zmatek, protože nikdo nedodržuje vyznačené přechody. Naráz přechází lidé ze všech směrů a každý míří někam jinam. Nakonec se prostě necháte nést davem a někam přejdete. No však si to najděte na Youtube.

Takže jsme přešli silnici. Ale co teď? Mohli bychom něco sníst. Chvilku jsme bloudili, až jsme v jedné zastrčené boční uličce našli ještě zastrčenější vchod do jedné Ramen restaurace. Vystoupali jsme po schodech do druhého patra a tam nás vítal automat. Byl jenom v japonštině, takže jsme si podle obrázků naklikali nějaký ramen, zaplatili, dostali lísteček a vešli dovnitř. Uvnitř si od nás obsluha rovnou vzala lísteček a usadila nás ke stolu. Za chvilku už před nás postavili úžasně vonící misku plnou horkého vývaru, nudlí, masa a zeleniny. Pochopitelně jsme nejdřív vše zdokumentovali a až pak se pustili do jídla.

V Shibuyi se nám také stalo, že jsme vešli do náhodného obchodního centra a vyjeli jsme do nejvyššího (39.) patra. Jak bývá zvykem, dvě nejvyšší patra byla dedikována restauracím. Ale nejlepší bylo, že tam byl úžasný výhled úplně zadarmo.