Po prospané noci jsme večer vystoupili z letadla v Naritě, kde je mezinárodní letiště. Věděli jsme, že nás čeká covid kontrola, imigrační a celníci. Čekali jsme, že bude trvat několik hodin, než tím vším projdeme, čekali jsme zmatek a chaos. Japonsky neumíme ani 文, chystáme se do úplně neznámého světa a naše zkušenosti z letišť nenechávají prostor pro optimismus.
Zde je seznam všech našich problémů na letišti:
Zde je seznam důvodů, proč je předchozí seznam prázdný:
- Hned u výstupu z letadla je cedule, kam máme jít. Cedule je v japonštině i v angličtině. U cedule stojí paní, která specificky naviguje jednotlivé lidi, kam přesně mají jít. Taky v angličtině.
- Podél jedné rovné, pár set metrů dlouhé chodby byla spousta cedulí, oddělovacích pásek, reproduktorů a lidí, kteří instruovali pasažéry jít dál rovně chodbou.
- Pás se zavazadly nebyl nikdy plný, jelikož je zaměstnanec letiště průběžně porovnával, tudíž bylo stále dost místa na nová zavazadla. Výdej byl tedy velmi plynulý.
- Covid certifikáty a imigrační a celní formuláře jsme měli předem vyplněné, takže teď už stačilo jenom pokaždé naskenovat QR kód a bylo hotovo. I tak byl u každého skeneru QR kódů někdo, kdo cestujícím asistoval.
- U každé fronty bylo několik zaměstnanců letiště, kteří frontu řídili a ukazovali lidem, kam přesně se zařadit. Díky tomu bylo všechno velmi rychlé a efektivní.
Nakonec jsme tedy letištěm prošli velmi rychle a bez zbytečných průtahů.
Nicméně abychom byli upřímní, na jeden problém jsme přece jen narazili. Ale za ten si můžeme úplně sami. Mít dva pasy, registrovat se do formulářů s tím starším, vízum si nechat dát do toho novějšího a potom se na celnici prokazovat pasem nekorespondujícím s tím z formuláře? → Žluté varování na displeji a rovnou na inspekci zavazadel. Nakonec jsme to ale vysvětlili, s celníkem se zasmáli a všechno bylo v pořádku.
Potom jsme si vybrali peníze, koupili lokální datovou SIMku a koupili lístek na vlak. Tam už nás tolik za ručičku nevedli, ale zvládli jsme to. Pak už jsme nasedli na vlak a jeli se ubytovat.
Tip: Pokud to váš telefon umí, pořiďte si eSIMku. Můžete si všechno zařídit z tepla domova předem. Třeba tuhle se 17GB a dlouhou platností – rovnou s roamingem do dalších zemí.
Když jsme vystoupili z vlaku a vylezli jsme na povrch, bylo nám naprosto jasné, že jsme ve velkoměstě. Výškové budovy, hustá koncentrace světel a kousek od nás obrovská věž nás nenechávaly na pochybách. A to byl jenom zlomek. Přece jenom jsme byli více než hodinu cesty pěšky od centra.
Ubytovali jsme se ve čtvrti Sumida, kde se nachází i nejvyšší stavba Japonska – Skytree Tower. To je ta věž, kterou jsme viděli hned po příjezdu do města. Byt, kde jsme se ubytovali, byl celkem malý, ale útulný. Bylo tam všechno, co potřebujeme. Postel, koupelna, lednička, mikrovlnka i televize.
Najednou nám to došlo. Jsme v Tokiu a dokonce už máme i kde vyspávat jetlag. Tak tady jsou fotky a my jdeme spát.
Občas se ozveme 
Napsat komentář